20 komentářů
  1. Jani,
    moc ti fandím !
    Keramičení se mi vždy také líbilo, sama jsem ještě nezkusila.
    Dcera chodila několik let už od školky do kurzu keramiky, ale nebavilo jí to, dokonce tam na hodinách i usínala :-o
    Já bych zase potřebovala od tebe zasvětit do tajů floristiky.
    Teorii z kurzů mám,ale praxe vázání květin je také určitě o stovkách uvázaných květin ?!
    Tak ať se nám naše sny plní !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, díky, snad mi to půjde. Floristika chce také cvik, ale rozhodně není o stovkách uvázaných květin, spíš o šikovnosti. A to ty šikovná jsi, takže bych se toho nebála a šla do toho. Třeba to aspon můžeš zatím zkusit prodávat někde na trzích ....a pak už ten kamenný obchůdek :)))

      Vymazat
  2. To je nádhera! Určitě se vám to podaří. Těším se, až si něco koupím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie, díky. Ráda bych, aby mi to šlo. A jestli se to někdy naučím tak dobře, aby to bylo k prodeji, tak se budu těšit, že budete moje zákaznice :))

      Vymazat
  3. Jani to je bajecne..moc se tesin na vysledek...tento typ keramiky se mi zamlouva :) m.

    OdpovědětVymazat
  4. Jani, supeeeer, já si osobně myslím, kdy má v sobě člověk představivost a nějakou tu kreativitu, tak se zadaří, každý si najde svůj styl i techniku. Nesnáším kopírování a hraní si na "něco..."
    Moje začátky byly super, už jako dítko 1. stupně zš jsem měla zkušenost s "plácáním" v Praze u jednoho sochaře (děda měl hromadu známých u různých umělců, mě to všechno hrozně zajímalo, tak mě protáhl kde jakým uměleckým doupětem....
    Doma najdeš hromadu pomůcek od talířů, misek, mís aj. čím si můžeš dopomoct k nějakému tvaru či základu, pak potřebuješ igelitové sáčky nebo folii, váleček, nůž a samo hlínu. A můžeš doma tvořit až se z Tebe bude kouřit.
    Těším se na další fotky Tvého keramičení, kdyby Tě něco zajímalo, klidně písni, ráda poradím pa pa Zmorkusovic

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzi, díky moc, ráda se na tebe obrátím, škoda, že bydlíš ode mě tak daleko...jinak bych ti určitě jezdila nakukovat pod ruce :)) Umělecky zaměřený děda je báječný, to muselo být super dětství a krásné vzpomínky. A ty jsi studovala nějakou uměleckou školu nebo ses keramiku naučila sama?

      Vymazat
    2. Ju ju na prázdniny v Praze na Spořáku hrozně ráda vzpomínám, každé léto celý měsíc, děda byl super, hrozně akční, každý den měl nachystaný plán výletů. Vždy byly nachystány na staré lednici misky s piškoty, kakaem, rybízovou marmeládou a zalité pudinkem, mňam. Ve špajzce síťovky se sušenkami a každé ráno s obchodu Včela, do postele žirafu (meruňkový ledňák) a bráchovi mrože. V létě jsme vyklízeli na Spořilově jeho dům, tak mám hromadu pokladů u sebe doma, kdo by řekl, že to za skoro 40let budu mít.
      Nu s keramikou jsem začala úplně sama, doma v kuchyni na stole a je to víc jak 15let....Byla jsem jednou na kurzu, ne kvůli tvoření, ale protože jsem měla úplnou hrůzu, abych správně naplnila pec a správně ji pustila atd. Tak jsem jim koukala pod ruce.
      Opatruj se Zm

      Vymazat
    3. Tak to jsou super vzpomínky ... mám podobné, když jsem jezdila na prázdniny k babi a dědovi do Zlína do batovského domku. Taky byly pořád nějaké dobroty, hlavně je pekla babička, která byla kuchařka ve školce, děda byl zase rybář, bral mě sebou na ryby a v jeho dílně všude visely vypreparované hlavy ryb a hrozně to tam smrdělo....:)) jo krásné časy to byly a je to všechno pryč:)) Tak se měj krásně a snad se mi bude jednou dařit v keramice jako tobě! :)

      Vymazat
  5. Jani, famózne, teším sa aj ja!!

    OdpovědětVymazat
  6. Vypada to bajecne a presne takova keramika se mi libi;-). M.

    OdpovědětVymazat
  7. Vypadá to moc hezky :) Tak ať se na kurzu daří :) J.

    OdpovědětVymazat
  8. Náhodou,....jsi moc šikovná, mně se to líbí:))) Eva

    OdpovědětVymazat
  9. Tuhle surovou keramiku úplně miluju!! Už roky koukám na nordic kolekci od Broste... Držím palce!

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to můj chlap se třeba nezajímá o nic jiného než jaké nové rybářské potřeby si pořídí zase do baráku. Já jsem na jednu stranu ale strašně ráda, protože i on má nějakou smysluplnou náplň života. Nemusí jen chodit do práce od devíti do pěti..

    OdpovědětVymazat