Někdy se docela hodí, když přijde nějaká ta rýmička či viróza a donutí vás ležet v posteli, číst si a zkrátka odpočívat a nic nedělat.

Rýmu jako trám si zrovna teď užívám, první tři dny jsem se snažila ji rozchodit, ale včera jsem to vzdala a zůstala jsem v posteli. Venku pršelo, doma bylo příjemně a já jsem se začetla do Pohádky. I když pohádkový tenhle příběh rozhodně není. Kniha dánského spisovatele Jonase T. Bengtssona vypráví slovy malého kluka o jeho putování mezi Kodaní a Berlínem pouze s podivínským tátou,  o strádajícím dětství a dospívání, o stěhování z jednoho místa na druhé a postupně nám odkrývá tajemství svého otce proč celý život před něčím utíkal a proč se museli pořád skrývat  ...

Trochu mrazivá pohádka, výborně napsaná. Večer jsem si musela pustit svého milovaného Poirota. Ten mi vždycky spraví náladu :) I když třeba s posledním dílem, kde je už velký detektiv na vozíčku a pomalu umírá jsem hodně dlouho váhala. Nakonec jsem ale našla odvahu a podívala se na něj. Slza mi ukápla a ne jedna ... :)

No, s podzimem na mě jdou nějaké pesimistické nálady, chybí mi slunce a léto ... takže dnes už žádné polehávání a hezky do práce. Ta aspoň zahání chmurné myšlenky:))

Užijte si víkend!