Nakonec jsem své víkendové plány, že budu natírat,  změnila. 

Počasí se neumoudřilo, u nás ve Středních Čechách se spíš zhoršilo a bohužel mi to připomíná rok 2002, rok záplav. 

Tenkrát jsme bydleli v Praze v Podskalí hned vedle Vltavy. Já jsem s dětmi byla na chalupě, muž kvůli práci zůstal v Praze. Byla jsem neustále přilepená u televize a sledovala, jak voda zaplavuje Prahu a měla jsem hrozný strach, aby se muži něco nestalo, aby se nám voda nedostala do bytu v prvním patře a bála se o své blízké a známé. Měli jsme štěstí, k zaplavení Výtoně a celého Podskalí chybělo pár centimetrů. Naštěstí je toto pražské nábřeží  vysoko nad Vltavou a to ho zachránilo. 

Chalupu jsme měli na kopci nad městečkem Kamýk nad Vltavou, který byl zaplavený celý, koukaly mu jenom střechy. Když jsme pak po několika letech hledali dům, tak moje podmínka byla - na kopci a daleko od vody. 

Moje dnešní tvůrčí plány se změnily v povalování,  prohlížení časopisů, ale taky trochu šiju ...

... a poslouchám u toho Underworld - A Hundred Days Off.  A když už jsem dnes u toho vzpomínání, tak se s vámi podělím o svou asi deset let starou vzpomínku na první setkání s touto anglickou skupinou, která se pak stala mou oblíbenou. Jeli jsme tenkrát s mužem noční tramvají domů - myslím z nějakého divadla - a on se se mnou podělil o své druhé sluchátko a společně jsme poslouchali krásnou Sola Sistim ... 

a zde je 

Hezký sobotní večer!