Předposlední díl mého cestovatelského seriálu - Pálavské vrchy a Mikulov. Na přípravu tohoto dílu jsem se těšila strašně moc, protože do Mikulova jsem se zamilovala. Takže si dnes mých fotek a nostalgického vzpomínání rozhodně užijete .... :))
Takže vyprávím ....
O tom, že je u nás krásně a nemusíme jezdit stovky kilometrů za nevšedními scenériemi, jsem se opět přesvědčila, když jsme se blížili k nádherné krajině Pálavy. Najednou jsem měla pocit, že jsem někde ve středomoří a jako spolujezdec jsem si krajinu užívala už při jízdě. Bílé vápencové skály se zříceninami hradů, pod nimi se malebně vlnily cestičky mezi nekonečnými plochami vinohradů, v dálce se zrcadlila hladina přehradní nádrže Nových mlýnů .... Když jsme pak na okraji Mikulova zastavili, tak i vzduch byl jiný, teplejší, vlhčí. Asi i proto, že se chvíli před naším příjezdem krajem prohnala bouřka a tak pocit jakoby mořského vlhkého vzduchu byl ještě intenzivnější.
Od té doby, co jsme se vrátili domů, nemůžu Mikulov vyhnat z hlavy. Je to jako když se zamilujete. Už když jsme do města vešli jednou z bočních uliček, jsem věděla, že tady bych mohla žít a že tu nechám kus svého srdce. Možná i proto, že mě k němu vážou rodinné a citové vzpomínky, které bohužel časem skoro úplně vybledly. Když jsem byla malá, mohly mi být tak tři čtyři roky, tak jsem do Mikulova jezdila s maminkou, která se tu za války narodila. Maminka ale už vyrůstala jinde, protože brzy přišla o oba rodiče, které si skoro nepamatuje. Její maminka byla sudetská Němka, neuměla vůbec česky a tatínek byl z místní statkářské rodiny. Vyrůstala po příbuzných, taky chvíli v dětském domově a pak u starší sestry. Když už byla dospělá, tak v mikulovské matrice zjišťovala své kořeny a podařilo se jí tam najít, že její prapraděda byl baron odněkud z Normandie, zúčastnil se bitvy u Slavkova a měl v napoleonské armádě vysokou hodnost. Zamiloval se tu, usadil se v Mikulově a začal hospodařit ...
Ale dost už vyprávění o naší rodinné historii a mikulovských kořenech, což je pro mě bezesporu věc zajímavá a zpátky k našemu výletu.
Naše první zastávka byla v kavárně Galerie Závodný, abychom se po cestě trochu osvěžili. Měli jsme štěstí, protože v prostorách galerie zrovna probíhala výstava Karla Malicha, kterou jsme si prošli a já měla dovoleno udělat pár fotografií. Galerie výtvarného umění Závodný by si zasloužila samostatný příspěvek, je totiž překrásná. Ale to by byl ten můj seriál asi nekonečný. Jenom v krátkosti - v roce 2012 získala novostavba budovy první cenu v prestižní soutěží Grand Prix architektů. Celá stavba je včetně střechy a interiérů obložená bílým vápencem, který je pro tuto oblast typický, takže máte pocit, že je dům vytesaný přímo do kamene. Opravdu bílá krása!
Po prohlídce jsem muže nechala odpočívat u mrkvového dortu a šla se toulat mikulovskými uličkami a zkoušela si vyvolat ztracené vzpomínky z dětství. Na nic jsem si samozřejmě nevzpomněla, ale stejně to byl zvláštní pocit, představovat si, jak tu moji předkové žili a chodili úplně stejnými uličkami jako teď já ...
Nejdřív jsem vyšplhala na Kozí hrádek, odkud je na město a okolní krajinu překrásný výhled. Cestou jsem si samozřejmě prošla židovský hřbitov a pak uličky kolem zámku ...
Cesta na Svatý kopeček ... opět krásný výhled a až magická atmosféra tohoto místa.
Ubytování jsme si našli bez problémů - v penzionu Bárta pod Kozím Hrádkem. Nebylo sice tak krásné jako ve Slavonicích, ale na rozdíl od Telče, kde jsme měli nocleh dost příšerný a cenově skoro stejný, to tady bylo úplně v pohodě. Na střeše penzionu je moc příjemné posezení, kde jsme si dali nejednu sklínku pálavského vína a po večerní procházce tam pak poseděli až do nočních hodin a kochali se přitom pohledem na měsíc, na nebe plné hvězd a na osvětlený zámek přímo před námi. Romantické to bylo, to vám teda povím .... :)
Po dvou úžasných dnech strávených v Mikulově jsme vyrazili směr Lednice, Dívčí hrady, Klentnice .... O tom bude poslední díl cestování. Ale ještě jsme se do Mikulova na jeden den vrátili, přemluvila jsem totiž muže.... Jemu se tu taky moc líbilo, takže mi to nedalo vůbec žádnou práci. A už plánujeme, že sem pojedeme na podzimní vinobraní a já snad pátrat v místní matrice. Tak snad to vyjde :)
Jani,krasne jsi mě navnadila:-)My totiž v srpnu jedeme na dovolenou právě na Palavu do těchto mest!Těšín se Moc na Mikulov,zamek, židovský hřbitov,Svaty Kopeček,Lednici,Kletnici,
OdpovědětVymazat,vinecko,...Malich už nestihnou,ale galerii si stejně nenechal ujít!Krásný čtvrtek do Brd:-)
Ilonko, tak si to užijte a snad se ti Mikulov a vůbec Pálava bude líbit tak jako mně! :-))
VymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatV Mikulově jsem nebyla, takže díky za pěknou reportáž ... krásné povídání a překrásné fotky .... a přeju příjemné pátrání v matrice...
OdpovědětVymazatJarka
Jarko, díky moc! A pátrat už brzy začnu:))
VymazatJani krásně jste si užívali. Já bydlela v Mikulově 12 let a byla doma, kdy jsme s dětmi denně chodily na procházku na Svatý Kopeček. Kdykoli jedu přes Mikulov, koukám na místní dominanty a vzpomínám. Na vinobraní jsem byla asi dvakrát a pak už jsme raději utíkali z města pryč. Krásný den Rija
OdpovědětVymazatJéé tak to jste si Mikulova užili! Možná to vinobraní vynecháme .... raději zvolíme poklid. Však ono to vínečko nám neuteče! :)
VymazatBohužel na vinobraní je víc burčáku a piva, jak dobrého vínka. Na dobré vínko raději do sklípku.
VymazatChci Vás Jani poprosit,aby jste přijela udělat takhle pěkný fotky k nám na sever....na Jezeří a Horní Jiřetín. At' lidí vidí,že je hezky i tady a není zbytku republiky jedno,že chtějí papaláši zbourat další města....Máte totiž dar vidět tu krásu kolem sebe...Martina
OdpovědětVymazatMarti, a to já zase ráda! Sever máme taky v plánu, tak se tam třeba podíváme! :)) A děkuju!! :)
VymazatMikulov i Pálavu mám moc ráda. Máme to kousek, tak sem jezdíme docela často. Naposledy jsme byli letos v květnu v Klentnici a udělali jsme si trip přes Pálavské kopce. Takže tvoje nadšení naprosto chápu :-)
OdpovědětVymazatBaru, to se máte, že jste tak blízko .... :) tak to tam pozdravuj až zase pojedete!!!
VymazatZavzpomínala jsem. Kdo by to tady nemiloval♥
OdpovědětVymazatMy také chtěli na vinobraní a poptali jsme už 10 penzionů a všude plno :-(
Ať vám to vyjde.
Hm, to asi bude obsazené.... zatím jsem nic nehledala. U Bártů teda říkali, že mají přes vinobraní plno....No tak buď budeme někde vedle nebo pojedeme až po vinobraní. Však si to užijeme i tak! Posílám moc pozdravů také do Brd ...:)
VymazatJani, i nám se v Mikulově moc líbilo! Krásné fotky a moc zajímavé vyprávění...
OdpovědětVymazatPřeji hezký večer, Helena
Chystáme se do těchto končin už za pár dní. Byli jsme tam už vloni a byli jsme nadšení.
OdpovědětVymazatMartina ☼
Jani, taky jsem z Mikulova to je jak v pohadce kdyz tam jedeme tak skoro vsechno projdeme a vecer u vinecka sedime a vzpominame jak to bylo tenkrat ...zlate casy, preji to kazdemu ten krasny pocit
OdpovědětVymazat