33 komentářů
  1. Jani, vím, o čem píšete. Já jsem se blogerkou nikdy nestala, kromě jiného i právě pro to odhalování. Někdy bych i chtěla něco připsat, ale pak jsem si řekla, že nejjednodušší pro mě bude, když si svůj blog nechám jen jako archiv svého tvoření = psychohygieny.
    Takže neporadím. Já k Vám chodím ráda i teď. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je taky cesta ... a díky, že chodíte:))

      Vymazat
  2. Jani, na instagram můžeš pustit jen to, co sama chceš. Já to beru jako doplňkové fotky, které třeba ne vždy publikuji na blogu. A upřímně, ty sluníčkové blogy, kde pořád všechno funguje a daří se, jsou takové ... ehm malinko falešné, protože všichni víme, že ve skutečnosti to tak není. Každý je někdy smutný nebo stane nějaký průšvih či se něco nepodaří. Já sama tuhle "sekci" na blogu mám a přijde mi fér občas upustit ventil. Jasný, že se snažím o to, aby byl blog pozitivní, ale každý den není posvícení. A ať už se rozhodneš pro jakoukoliv změnu, držím pěsti a těším se!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baru, asi mám blogerskou krizi, která zřejmě přijde jednou na každého. Doufám, že brzy přejde a s ní nějaká ta změna.....A u tebe si toho cením, když občas napíšeš, jak se cítíš a taky se mi zdá, že ti víc rozumím a víc tě znám i přes obrazovku :)

      Vymazat
    2. Jani, krizi máme občas všichni a je dobré to umět přiznat. Držím pěsti ať je rychle zažehnaná. Chodím sem moc ráda!

      Vymazat
    3. Baru, díky moc, já k tobě taky!

      Vymazat
  3. Jani, ať už bude změna jakákoliv budu na blog chodit stejně ráda jako doposud. Ráda se nechávám vámi inspirovat. Renata

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc Reni, budu se snažit i nadále:)

      Vymazat
  4. Karafu taky okukuju už delší dobu :)
    Mám to úplně stejně. U mě se to střídá jako na houpačce, chvíli si myslím že můj blog může vyznívat dost neosobně. Někdy se leknu co jsem to publikovala a třeba i párkrát promažu. Ale nakonec opravdu volím anonymní publikaci všech svých osobních věcí. Rodinu chci vynechat, nechci publikovat osobní život, protože nikdy nevíš kdo se dívá. Proto se snažím svůj blog pomaloučku přeměňovat na čistě tvůrčí blog. Těším se na změny!
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, mám to stejně, o rodině občas napíšu, ale stejně se nikdo z nich nechce nechat vyfotit a zveřejnit. Takže je to takové anonymně osobní :)) A děkuji za názor!

      Vymazat
  5. Jani,
    karafě tulipán sluší !
    také mám už pár kousků z Ikei, ale stále sháním nějakou úzkou a zároveň vysokou vázu na jednu dlouhatánskou růži.
    A k blogu, také se snažím psát převážně pozitivně a zároveň si udržet soukromí!
    Hodně teď píšu o Šímovi, protože on je teď středobodem mého života :-)
    Je jasné, že každý den není ideální a zrovna dnes mě pěkně chytla záda a to mám jít zítra na synův maturitní ples.
    Ale když zrovna mám já splín , tak právě blogy mě zase dokáží pozitivně naladit, protože vím, že ty co je píší jsou na stejné blogérské vlně jako já !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, karafa je vysoká a úzká a na jednu dlouhatánskou růži jako dělaná! :) No a mě dnes taky bolí záda ....A Šíma je kouzelný a je jasný, že je hlavní v tvém životě. Moje děti taky, ale už nejsou tak roztomilé a navíc se nechtějí nechat fotit:)

      Vymazat
  6. a jeje....aj Ty?
    ja si stále myslím, že aj keď neodhaľujem súkromie, rodinu má blog význam....ja z ostatných čerpám inšpiráciu, nové vedomosti a súkromie mi je ukradnuté...nikdy som neurobila taký veľký pokrok v myslení a kreativite ako za blogové obdobie...a ten Tvoj v tom mal veľký podiel...nech sa rozhodneš ako chceš, som vďačná...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, taky taky ..
      A je to pravda, mně blogy taky moc pomohly, jsou pro mě hnacím motorem a zdrojem inspirace. A já ti moc děkuji za názor a pochvalu! :)

      Vymazat
  7. Jani, Váš štýl písania je asi tak akurát...ja by som asi nevedela písať úplne o všetkom..aj ked niekedy bych aj chcela...chodím k Vám často , na každý Váš príspevok a fakt rada.... z Vašich fotiek je cítiť Vašu radost, cit pre pekné veci, niekedy trochu smútku, bežných starostí...tak akurát všetkého...Taká ste asi Vy a niekedy treba čítať aj medzi riadkami, aj pri fotke, ktorou to viete povedať...snad to nebolo moc osobné . Držím palce, akokolvek sa zozhodnete . Vaša čitateľka Marcela .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc ráda a moc děkuji, že to píšete, Marcelko. Chybí mi asi ta zpětná vazba, která je tolik důležitá, aby člověk věděl, že něco dělá správně a má to pro druhé smysl. Pokud je mé rozpoložení a myšlení cítit z fotek, tak to je dobře a tak jsem to chtěla. A možná máte pravdu, že to tak stačí. Někdy je příliš slov i na škodu. Mějte se krásně! :))

      Vymazat
  8. Jani,
    je to tak jak píší ostatní, blog má cenu i na neosobní rovině. Ta osobitost z vás bude cítit i tak to se nebojím. Nikdy jsem blog nedotáhla do konce a nikdy jsem nezačala psát ten blog, ve které by bylo jen tvoření. Je to hodně o čase, který tomu člověk musí dát a mě to prostě neba, na Instagramu si to cvaknu popíšu a mám to hned. Mám pocit, že pokud někdo píše blog a dává sem všechno je to velká ztráta soukromí rodiny(i když jen pro určitou část sledovatelů). Já bych tohle například klidně mohla udělat , ale nevím jestli by mi nevadilo, kdyby mi moje mamka fotila pokoj, bordel atd. prostě mi to příjde přes čáru.
    Za další krize v psaní blogu příjde, protože člověk má pocit, že mu to až na ty pozitivní komentáře nic nedává a je s tím spousta práce, jediý mi na tom příjde hezký to vyvíjení a ten časový záznam. Někdo najde přes psaní blogu nové přátele, ale já třeba radši zůstanu věrná těm svým dlouholetým reálným a opravdovým. Jano, úplně vás chápu. Když skončila se psaním jedna moje oblíbeá blogerka, pořád jsem na ni pak myslela a říkala si co asi dělá, ale na druhou stranu, tady se ukazuje jaká je to svým způsobem zvrácenost a voayerství číst osobní blogy. Jsme všichni tak trochu úchylové :D A to nepočítám i ty opravdický!
    P.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hezky jsi to napsala ....:)
      Kousek voyerství máme v sobě asi každý. Já hlavně co se bydlení jiných týče:) No spíš mám asi krizi a cítím trochu únavu. Mám ráda změnu, nesnáším stereotyp, který už z blogu cítím a ten tam rozhodně nechci.
      A díky za názor! :))

      Vymazat
  9. Nebloguju dlouho, ještě to není ani rok, ale pomáhá mi utřídit myšlenky a je to takový částečný deník. Mám silnou autocenzuru a víc asi ukazovat nechci... sama nevím, jestli je to už moc ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám taky silnou autocenzuru ... možná až moc. Tak uvidím, zda se mi to podaří aspoň trochu prolomit. Ale fotky mé rodiny se určitě očekávat nedají ...a moje selfíčka asi taky ne:))

      Vymazat
  10. Já si myslím, že blog má cenu, ať je někdo osobní nebo není. V prvé řadě je důležité, jestli tě to baví. Pokud ano, není co řešit. Blogování nestojí na tom, jestli člověk bude fotit rodinu nebo ji nechá v anonymitě. Stejně jako to, že někdo nepíše o problémech neznamená, že je nemá a že je sluníčkový. Někdo prostě o problémech ani nemluví, tak proč by o nich psal. A taky si občas říkám, že proto, že mě někdo naštve nebo se mi něco po...., tak kvůli tomu nebloguju, proč bych to měla blogem ventilovat. Zároveň si nemyslím, že je špatné, když to někdo blogem prožene. :) Prostě si myslím, že je tvoje věc o čem budeš psát a jak moc osobní to bude. Lidi sem chodí, protože sem chodí rádi a je jim tu hezky. Tak to prď!

    Snad je jasné, co jsem tím chtěla říct! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oli, je to jasný! :) A díky moc za názor! Já hrozně nesnáším stereotyp, který na mě nějak z blogu začal vykukovat. Dnešní diskuze mi ale hodně pomohla a teď už mám pocit, že "tvůrčí krize" ustupuje a mění se ve výzvu. Tak uvidím, co mě napadne. Možná nějaká nová kategorie? ... nápady by byly na všechno možné, teď jen najít čas ... :)

      Vymazat
  11. Já k tomu svému přistupuju dost ledabyle a nenuceně a žádnou krizi jsem zatím nezaznamenala. Když mám chuť a čas, tak píšu, když ne, tak ne. A moc to neřeším. Některé blogy jsou hodně urputné a pozná se to, je tam cítit velké snažení a to mě třeba vůbec nebaví. A s tím odhalováním je to tak, že někdy víc řeknou tvoje fotky z lesa než stokrát vyblejsknuté dětičky. Jani, máš krásný blog, krásné fotky a já bych sem za tebou chtěla chodit na milou návštěvu k paní, co je svá. A vyprdní se na krizi:-)

    OdpovědětVymazat
  12. Jo jo, Jani zůstaň svá a souhlasím plně s příspěvkem Quality Design...Jinak jsem do mailu už snad napsala vše :-)))) Držím palce a těším se :-))) Věra

    OdpovědětVymazat
  13. Mám rada vaše fotky,slová...sledujem vás cez mobil a preto nekomentujem...no teraz mi to " nedalo".K životu patrí aj radosť aj smútok a som rada , že to všetko nájdem aj u vás...
    Lulu

    OdpovědětVymazat
  14. Jani, já k vám chodím moc ráda. Mám ráda váš blog, ale úplně nejvíc mě oslovují fotografie i se k nim vracím Já sama blog nemám, tak nemůžu radit. Ale těším se, rozhodněte se podle srdce.
    Mějte se hezky a nedělejte si moc starostí. Jarka

    OdpovědětVymazat
  15. Milá Jano, Váš blog mám hrozně moc ráda, právě pro ty úžasné fotky, instagram mi k srdci moc nepřirostl a i když mě neustále lidi přemlouvají, zatím ho ke svému blogu nemám, fotím hodně, ale nemám potřebu sdílet všechno. U mě tenhle zlom přišel s životním zlomem, najednou jsem si řekla, že to risknu a napíšu na blogu něco osobního, potřebovala jsem to dostat ven ze sebe, nějakou vhodnou a pokud možno čtivou formou s tím, že můžu těmi osobními myšlenkami pomoci i jiným, kteří třeba přemýšlejí podobně - a osvědčilo se mi to, byla jsem nadšená z reakcí a přitom jsem se strašně bála - jsem introvert, který se nesvěřuje...
    Třeba co se týče sdílení rodinných věcí, tam mám dost bariéru, třeba zásadně právě neuvěřejňuju fotky mých dětí či blízkých, ani to, co každodenně dělám, přitom můj blog má v názvu "každodennost" - je to o tom, najít si svou vlastní zónu komfortu mezi tím, co chcete vyjádřit a tím, co si chcete uchovat pro sebe. Já se moc těším na změny na Vašem blogu a moc by mi chyběl, kdyby jste skončila. Přeji Vám, ať je hlavně blogování příjemné pro Vás, to pak čtenářky ucítí také, ať máte spoustu inspirace a pohody. Pěkný den. eM

    OdpovědětVymazat
  16. Milá paní Jano, poprvé reaguji v blogové sféře. Jsem na mateřské dovolené, blog ani jiné vymoženosti (FB, Instagram..) nemám. Nečeká mě ve schránce ani ve stánku žádný milý časopis. A tak každé ráno mám svůj malý rituál: kávu a blog. Mám dva nejoblíbenější (neužvaněné :-) ). Jeden je Pondělí a druhý Jane at home. Pro mě jsou až skoro meditační. Nádherný únik, zamyšlení, touha zkusit něco podobného (jídlo, výlet, kytka...). V podstatě souhlasím s paní Marcelou K. Jen jsem se chtěla ozvat, že takových nás je určitě víc. Díky za Váš přirozený blog, tajuplné fotky Brd, kouzelné detaily ze zahrady a za Váš čas! Moc Vás zdravím. Jolka

    OdpovědětVymazat
  17. Jani, tohle je asi věčný boj v nás - blogerkách. Odhalovat - neodhalovat, v jaké míře... Sama mám moc ráda blogy, kde jsou fotky rodiny, děti, ale já k komu odvahu nemám a to nejen proto, že si nepřipadám dost fotogenická :o) Ani se svými starostmi a náladami se neumím moc svěřovat, a to nejen na blogu.
    Je to tvůj blog a důležité je, aby tě těšil, ať už bude vypadat jakkoli...
    Já přijdu vždycky moc ráda.
    Pa, Helena

    OdpovědětVymazat
  18. Jani, každá jste nějaká, u každé z vás najdu trošku něco jiného, už i vím, co mě u kterého blogu čeká a je to super! Odvahu příteli, mrskej to dál, hlavně ať tě to baví....a mě tvůj blog velice baví...poklona pa Vokopka

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Jani, Váš blog je nádherný a popostrčil mě k založení vlastního blogu, o kterém jsem dlouho přemýšlela, ale neměla jsem odvahu. Mně osobně nedělá takový problém psát o některých věcech ze života, na druhou stranu neberu blog jako deníček plný fotek dětí a zápisků typu "Co jsme s miláčkama dělali dneska". Každý píše, jak je mu to vlastní a každý styl má své čtenáře. A pokud čtenáři navíc komentují a dávají zpětnou vazbu, je to úplně nejlepší. Přeji hodně elánu do pokračování v tomhle milém a vizuálně krásném blogu! Tereza

    OdpovědětVymazat
  20. Milá Jani, tvůj blog mám strašně moc ráda. Jsi originální, máš spoustu nápadů, moc dobře píšeš, pro mne je to celé upřimné... Pokračuj dál tak, jak to umíš... Máme to rádi... Měj se fajn :-)

    OdpovědětVymazat