... který nikdo nechtěl.

Tak podobně by se mohl nazvat i příběh našeho domu.

Když jsme před osmi lety (vlastně už skoro devíti) přemýšleli o odchodu z Prahy na venkov, tak jsme nejdřív chtěli postavit nový dům, dokonce jsme měli vyhlídnutou i krásnou parcelu. Ale nakonec to dopadlo jinak a my začali hledat starší dům. Byli jsme dost vázání blízkostí Prahy kvůli školám a práci a tak jsme mohli hledat jen v jejím dosahu. Zajímavých nabídek moc nebylo, dům, který jsme po docela dlouhém hledání našli a líbil se nám, bohužel nevyšel. Nakonec jsme už tlačeni časem sáhli po domu, který nikdo nechtěl a který se vlastně nelíbil ani moc nám. Ale viděli jsme v něm velký potenciál hlavně v dostavbě podkroví, po kterém jsem moc toužila, hlavní místnosti byly prostorné a otočené k jihu a velká zahrada a hlavně velká stodola s pár dalšími přístavbami nás nakonec přesvědčili o koupi. 

Asi tak podobně jako my přemýšleli i mladí manželé, kteří také sáhli po domu, který nikdo nechtěl a nakonec se z něj vyloupl krásný dům. Zachránili starou dlažbu, kterou objevili po odkrytí podlah, vybudovali vzdušné podkroví a celý dům zařídili v kombinaci starého s novým, což domu dodává útulnou osobitou atmosféru. Takže mě se to líbí moc.